wz

HISTORICKÁ LITERATURA


Geoffrey z Monmouthu


Geoffrey z Monmouthu je autorem, který jako první uvedl do literatury Merlina jako kouzelníka. Jeho verze legendy se stala základem všech pozdějších verzí příběhu.

Geoffrey z Monmouthu se narodil mezi lety 1090 a 1100 v Monmouthu v jihovýchodním Walesu a zemřel v roce 1155. V roce 1140 se stal arciděkanem v Llandsaffu a v roce 1152 biskupem v St. Asaphu, kde už však svůj úřad nenastoupil. Většinu svého života strávil v Oxfordu, kde také tvořil. Sám sebe označoval ve svém díle latinsky Galfridus Monemutensis. Do literatury se zapsal jen dvěma, respektive třemi díly, která ji však ovlivňují v podstatě až dodnes. Bez tohoto díla by vypadaly artušovské příběhy zcela jinak.

První prací Geoffreyho z Monmouthu byly Prophetiae Merlini (Merlinova proroctví), sestavené okolo roku 1135. Tuto knihu dokončil přednostně na naléhání lincolnského biskupa Alexandra. Údajně je to překlad z britonštiny do latiny, ale nemáme žádné informace o originálu. Dnes je tudíž nejrozšířenějším názorem, že si Geoffrey tato proroctví, možná na základě jiných starších pověstí, zčásti nebo zcela vymyslel. Později je zařadil jako samostatnou kapitolu do svého největšího díla Historia regum Britanniae (Dějiny králů Británie).

strana z knihy Historia Regum Britanniae Tuto knihu dokončil okolo roku 1136. V předmluvě píše, že tato kniha není jeho dílem, že je jen pouhým překladem jiné knihy. Tímto původním dílem měla být jakási starodávná kniha napsaná v britonštině, kterou dostal od svého přítele oxfordského arciděkana Waltera. Ta ho údajně natolik zaujala, že se ji rozhodl přeložit do latiny i pro ostatní čtenáře. Původní kniha se však nezachovala a není jisté, zda vůbec někdy existovala. O míře autorství se stále vedou spory. Mnoho lidí by uvítalo, kdyby se její existence potvrdila, protože by to znamenalo jistou šanci, že skutečnosti popsané v Historii nejsou jen čistým výmyslem pro pobavení čtenářů. Jisté však je, že se tato kniha stala ve své době nesmírně populární a dodnes se dochovala ve více než 200 exemplářích, což jistě svědčí o veliké oblibě v době před vynálezem knihtisku.

Ve své Historii Geoffrey z Monmouthu spojuje anglické dějiny s antikou. Osídlení Britských ostrovů připsal Brutovi, pravnukovi Aenea, uprchlíka z hořící Tróje a předka Romula a Rema, který ze země vyhnal obry. Tím dal Anglii návaznost na řeckou i římskou kulturu a jejím králům rodokmen sahající až do antického Řecka. Název Británie je také údajně odvozen od jména Brutus. Kronika pokračuje líčením římské okupace Británie až do doby Vortigerna. Zde se objevuje také Merlin a do knihy je vložena kapitola jeho proroctví. Merlinova úloha zde končí připravením Artušova narození. Naposledy je spojován s Artušovým otcem Utherem Pendragonem, nikoli však se samotným Artušem. Králův příběh Geoffrey bohatě rozvedl. Artuš zde poráží obra z Mount St. Michael, bojuje s římským císařem a také ho poráží, nakonec je zabit v bitvě se svým synovcem a synem Mordredem u Camblamu a odvezen na ostrov Avalon. Část o Artušovi je vyvrcholením celého díla a je mu věnována více než třetina knihy. Je to pochopitelné, Anglie v autorově době prožívala příchod Normanů, cizího národa, a Geoffrey z Monmouthu chtěl pozvednout sebevědomí vlastního lidu tím, že mu ukázal domnělou slavnou minulost.

V dalším díle se Geoffrey z Monmouthu věnoval především Merlinovi. Byla to latinská báseň psaná v hexametrech Vita Merlini (Merlinův život). Dokončil ji mezi lety 1148 a 1151 a obsahuje téměř 1500 veršů. V nich však ukazuje zcela jiného Merlina, než jaký se objevuje v Historii. Tento Merlin se vydává na sever na dvůr Rhyddercha Haela, který měl za manželku jeho sestru Ganiedu. V bitvě, ve které zahynuli tři Merlinovi bratři, zešílel v důsledku vidění, které uviděl na obloze. Merlin žil v lesích a svou manželku Guendoleonu nabádal, aby se znovu vdala. Při její svatbě však dostal Merlin záchvat šílenství. Přijel na ní na jelenovi a jeho rohy zabil ženicha. Potom se vrátil zpět do lesů, kde ho našla jeho sestra Ganieda a postavila mu observatoř, ze které potom spolu pozorovali hvězdy. Merlin zde také promlouvá s Taliesinem o slavné historii Británie. Tím se však objevuje úplně jiný obraz kouzelníka.

Samotné jméno Merlin, Merlinus je Geoffreyho překladem waleského jména Myrddin. Nechtěl použít přirozenější překlad Merdinus, protože by mohlo vyvolávat asociace s latinským merda, které znamená hnůj nebo lejno, což by jistě znevážilo důstojnost královského proroka a kouzelníka. Historia regum Britanniae obsahuje vlastně nejstarší prokázanou zmínku o Merlinovi. Všechny dřívější záznamy o Myrddinovi se zachovaly jen z pozdějších kopií a mohly tedy být Geoffreyho knihou ovlivněny.

Geoffrey z Monmouthu je spíše než historikem a překladatelem autorem pseudohistorických děl. Nemůžeme mu však upřít zásadní význam ve vývoji artušovské legendy a především na vytvoření postavy kouzelníka a proroka Merlina. Jím vytvořené postavy splnily svůj účel a staly se nedílnou součástí britské kultury a mytologie.




keltský znak keltský znak

MERLIN



Děkuji za návštěvu

OBSAH

Hlavní strana
Legenda
PŮVOD

Keltská mytologie
Historie
LITERATURA

Historická literatura
Umělecká literatura
Literatura 20. století
HLEDÁNÍ

Místa

Odkazy

Napište mi:
ganieda@seznam.cz